Mexický naháč patří k nejstarším a nejvzácnějším plemenům na světě, patřící k největším pokladům mexické kultury. Ve starých záznamech jej můžete najít jako xoloitzcuintele, což je odvozeno od jména aztéckého boha XOLOTLA (bůh blesků a smrti) v kombinaci s ITZCUINTLI, což je aztécký výraz pro psa = XOLOITZCUINTLE (zkráceně šolo). Znamená to něco ve smyslu "Psí tvář boha Xolotla". Xolotl byl mexický bůh se schopností přeměňovat svoji podobu a podle pověsti se na zemi vyskytoval právě v podobě holého psa s šedou kůží. Ten doprovázel duše mrtvých do nebe. První zmínky o tomto plemeni nám přináší sošky z chrámů mexických Indiánů, datované asi na 800 př. n. l. Předci nejsou známí a ani vědci si nedokáží tipnout, kdo může být předchůdcem těchto psů; je to hlavně kvůli málo informacím o psech z tehdejší doby. 
Některá ze zobrazení boha XOLOTLA
Xola byli považováni za posvátné psy Aztéků, Toltéků, Mayů, Zapotéků a Colima Indiánů. Tito hluboce Xola uctívali. Aztékové věřili, že smrtí začíná čtyřroční období přechodu devíti rovinami podsvětí (Mictlan). Bylo zapotřebí překonat devět řek a mnoho zkoušek a nástrah. Ten, komu se to povedlo, dosáhl šťastné místo v nebesích (Evening Star). K dosažení tohoto cíle byl třeba průvodce XOLO. Preferovaná byla barva černá nebo alespoň tmavě šedá – tento typ byl vhodný pro doprovod zemřelého. Aztékové věřili, že je to právě XOLO, kdo dokáže překonat všechny překážky. Věřili, že je ochraňuje nejen zde na zemi, ale i po smrti. Většina domorodých majitelů tohoto psa věří i dnes, že je po smrti bude čekat u devíti řek a zavede je do ráje. Aztékové populaci plemene ve svých rodištích zmenšovali. Xolo byli udržováni při životě pouze na samotě v indiánských kmenech v odlehlých částech Mexika a Jižní Americe. Plemeno nebylo zaregistrováno. Bylo málo informací a standard neexistoval, o plemeno byl minimální zájem. Plemenu hrozilo vyhynutí a tak v roce 1954 plukovník Norman Pelham Wright a arcivévodkyně Felix z Rakouska, známá jako Lascelles de Premio neboli Lascie, podnikli expedici do tropické oblasti Guererro, aby odtud přivezli psy pro chovné účely. Plukovník se do vesnice vrátil ještě později, aby přivezl více zvířat. Většina Xolo jsou potomci těchto jedinců získaných v Balsas Halley. Byl vytvořen první standard plukovníkem Normanem Pelhamem Wrightem a dne 1. května 1956 Xolo konečně dosáhl oficiální uznání v rodné zemi.
Maso mexických naháčů bylo v Mexiku považováno za delikatesu a lidé jej konzumovali až do roku 1940, kdy jej Mexiko dalo do svého znaku. Do té doby se ale jeho maso pojídalo na rituálech, ale i v restauracích při každodenní příležitosti. Dnes je to v Mexiku zakázané a servírování mexického naháče je trestáno dle zákona.Osrstěná varianta tohoto plemene je asi stejně stará jako holá varianta, ale je mnohem méně známá než její holý příbuzný. Trpasličí varianta je zcela nově vyšlechtěná a je o něco lehčí a menší.
I dnes je Xolo považováno za vzácné plemeno. Je výsledkem genetické mutace domácích psů bez zásahu člověka. Je skvělý společník, láskyplný, extrémně loajální a vynikající hlídač.
zdroj: Wikipedie + KCHMPP